Tato stránka pomůže zorientovat se v tématu spravedlivé transformace všem, kteří se chtějí zasadit o rozkvět regionů po konci těžby uhlí. Chceme, aby běžní lidé vzali spravedlivou transformaci do svých rukou a proměnili uhelné regiony tak, aby se jim zde dobře žilo. Na stránce najdete jak informace o spravedlivé transformaci, tak i způsoby jak se do ní můžete zapojit sami.

Úvodní sekce stručně představuje původ pojmu spravedlivá transformace, od odborářského sloganu až k dnešním plánům na investice do proměny nejen energetické infrastruktury. V následné sekci popisujeme hlavní výzvy spravedlivé transformace v ČR, přičemž se zaměřujeme zejména na činnost institucí a způsoby financování. Na otázku proč je potřeba participace veřejnosti a kdy je zapojení občanů smyslupné odpovídá další kapitola . Zásadní oblasti, na které by podle veřejnosti měly odpovídat srozumitelné plány spravedlivé transformace, uvádíme v sekci Hlavní témata. Tato témata vzešla participativních workshopů, které jsme uspořádali v roce 2020. V další kapitole proto uvádíme tipy a návody, podle kterých zvládnete uspořádat takový workshop sami. Na stránce naleznete také záznamy online mezinárodních debat o zkušenostech se zapojováním občanů v sousedních zemích, ale i o komplexní proměně ekonomiky, která řeší sociální i ekologické problémy. Závěrem přikládáme informační rozcestník k dalším zdrojům od jiných organizací a iniciativ, které se spravedlivé transformaci věnují.

Shrnutí najdete také v naší brožuře, kterou si můžete stáhnout zde. Pokud chcete brožuru vytištěnou, nebo máte dotazy, návrhy a připomínky, neváhejte nám napsat na email: info@re-set.cz

Úvodem

S programem „spravedlivé transformace“ (anglicky just transition) přišly původně v devadesátých letech odbory ve Spojených státech. Jejich předák Anthony Mazzocchi tím měl na mysli jednoduchou věc: aby se při ekologických reformách, které vedou k utlumování znečišťujících průmyslových odvětví, myslelo také na lidi, kteří si v těchto odvětvích vydělávají na živobytí.

Americké odbory se nechtěly stavět proti ochraně životního prostředí. Pod heslem spravedlivé transformace ale žádaly o to, aby zavírání znečišťujících provozů doprovázely velkorysé programy – například rekvalifikace, kompenzace, předčasné důchody a podobně – které měly zajistit pracujícím, jejich komunitám či celým průmyslovým regionům, jejich právo na důstojný život.

Spravedlivá transformace má tedy představovat proces, v jehož rámci odbory, vlády, samosprávy, lidé z dotčených regionů, občanské organizace a další instituce vytvářejí férové společenské podmínky pro plynulý přechod od znečišťujícího způsobu výroby k udržitelné ekonomice.

Tento koncept následně během posledních desetiletí převzaly odbory po celém světě, včetně Mezinárodní konfederace odborových svazů (ITUC) či Evropské konfederace odborových svazů (ETUC). Převzaly je ovšem také ekologické organizace, které si uvědomily, že reformy vedoucí k řešení ekologických problémů musí být férové a neměly by vést k nepříznivým sociálním dopadům, jinak je společnost vůbec nebude chtít přijmout.

Ze spravedlivé transformace se tak stal způsob, jak překlenout zdánlivý rozpor mezi zájmy pracujících lidí na důstojném životě a zájmem všech na obyvatelném životním prostředí a zajištění základních ekologických podmínek pro lidský život vůbec. Neznamená to, že by zmizely rozpory. Zejména velkým firmám se dosud často daří štvát odboráře a ekology proti sobě. Mohl mezi nimi tak ale vzniknout dialog, který vedl k tomu, že heslo „Na mrtvé planetě nejsou žádná pracovní místa“ dnes již využívají obě hnutí.

Garance a jistoty pro pracující

Požadavek spravedlivé transformace získává na naléhavosti s tím, jak se postupně ekologické problémy prohlubují, a zejména tváří v tvář klimatické krizi, která vyžaduje, abychom velmi rychle proměnili celou naši ekonomiku. Ekologové a vědci upozorňují, že aby byla transformace skutečně spravedlivá, musí být především rychlá a již v příštích deseti letech musí vést k zásadnímu snížení emisí skleníkových plynů.

Klíčovým tématem spravedlivé transformace v jejím užším smyslu je zachování kvalitních pracovních míst. Lidem, kterým hrozí ztráta zaměstnání by společnost měla nabídnout řešení v podobě velkorysých příspěvků na rekvalifikaci, předčasného důchodu

Spravedlivá
transformace u nás

Když v roce 1991 tehdejší vláda stanovovala územní limity těžby hnědého uhlí, nečinila tak pouze kvůli ochraně lidských sídel, která leží na ložiscích. Ohraničení zásob mělo také umožnit uhelnému průmyslu a státu připravit se v dostatečném předstihu na konec těžby uhlí. S přibližováním těžebních strojů k vytyčeným hranicím rostl tlak a v roce 2015 se limity na dole Bílina skutečně prolomily. Tlak veřejnosti ovšem zachránil Horní Jiřetín, který stojí na hraně dolu ČSA. Protiuhelné a klimatické hnutí dále sílí, a proto klesá společenská podpora uhelného průmyslu. Více než 70% veřejnosti podporuje uzavření všech uhelných elektráren a její tlak vyvolává politická opatření.

V roce 2015, kdy se prolamují limity těžby na dole Bílina, spouští ministerstvo pro místní rozvoj program Re:start, který má povzbudit ekonomiku ve strukturálně znevýhodněných uhelných krajích. I když samotný program nenabízí finance přímo, kraje díky němu mají mít lepší možnosti pro čerpání finančních prostředků. Zároveň má zřídit strategii podpory krajů, aby snahy o proměnu jejich ekonomiky byly srozumitelné a účinné. Problém ovšem je, že vypracovaný Akční plán obsahuje zcela nahodilé projekty, u kterých není zřejmé, jak pomáhají k transformaci ekonomiky a podpoře místních. Za všechny uveďme například zřízení polygonu pro autonomní vozidla v Ústí nad Labem nebo demolice budov ve vyloučených lokalitách. Nedaří se mu ani zapojení veřejnosti. Na internetových stránkách sice můžete napsat tip na konkrétní opatření, ale není jasné, co se s ním následně stane ani kolik lidí takový tip v posledních pěti letech zaslalo.

Re:start také zastupuje Českou republiku v evropské iniciativě, která slouží pro spolupráci a výměnu informací mezi uhelnými regiony, jež se potýkají s podobnými problémy. Evropská unie bude v následujících letech pro spravedlivou transformaci uvolňovat další nemalé finanční prostředky. Jednak skrze Fond spravedlivé transformace, který bude přerozdělovat až 40 miliard eur, a tedy několik desítek miliard korun i pro Ústecký, Karlovarský a Moravskoslezský kraj. Právě v tuto chvíli se připravuje Plány územní spravedlivé transformace, strategický dokument podle kterého bude financování probíhat. Dokončený má být již na jaře roku 2021. Přestože má podporovat hlavně malé a střední podniky, poslanci navrhují zpřístupnit jej i velkým firmám, aniž by přitom musely být uvedené v plánech pro čerpání fondu spravedlivé transformace. To jde zcela opačným směrem, než kterým jdou principy spravedlivé transformace.

Zmírnit ekonomické dopady koronavirové krize má také Evropský plán obnovy. Skrze něj může česká vláda nakopnout ekonomiku až téměř 600 miliardami korun. Je to skvělá příležitost pro Českou republiku získat tolik nutné finanční prostředky k řešení klimatické krize. Peníze totiž mohou proudit i do péče o krajinu, budování obnovitelných zdrojů nebo energeticky úspornější renovace budov. Ministerstvo průmyslu a obchodu ovšem připravilo plán, který rozhodně nezajistí dostatek prostředků pro adekvátní investice do obnovitelné energetiky. Jeho připomínkování bylo zkráceno na 8 dní a plán nakonec nebyl projednán ani na vládě, což ukazuje, že byl šitý horkou jehlou a možnosti pro jeho úpravu byly značně omezené.

Právě v tuto chvíli se rozhoduje o jízdním řádu spravedlivé transformace v následujících klíčových letech. Děje se tak velmi rychle a veřejnost má velmi málo příležitostí proces ovlivnit a ani nemá příliš možností, jak se o něm dozvědět. Obyvatelé a obyvatelky se tak mohou zas cítit právem vyloučeny z debat o osudech míst, v nichž žijí. Přitom jsou to právě oni a ony, od nichž by se měly plány proměny odvíjet.

K čemu je potřeba participace veřejnosti

To, jakým způsob odchod od fosilní ekonomiky proběhne, ovlivní tvář regionů na dlouhá desetiletí. Široká veřejnost by tak měla být do celého procesu zapojena. Úspěch a míra spravedlivé transformace bude vzhledem k výše zmíněnému podmíněna tlakem lidí „zdola“. Participace nemá být jen políčko k zaškrtnutí v projektu nebo formalita, ale je důležitým nástrojem. K čemu? Jak vlastně smysluplná participace může vypadat? V této kapitole ukazujeme, jak v jednotlivých krocích připravit setkání s veřejností, na co si dát pozor a kde se poohlížet po inspiraci. Vycházíme přitom jak ze dvou participativních workshopů v Sokolově a Ústí nad Labem, jež jsme uspořádali v srpnu 2020 a zúčastnilo se jich přes 130 lidí v rámci pilotního projektu, tak ze zkušeností z jiných projednávání, facilitací a projektů, na nichž se členové a členky Re-setu v minulosti podíleli.

Co vlastně je participace?

Je to proces, při kterém se zúčastnění podílejí na formulaci návrhů, politik a rozhodnutí, které se jich týkají. Při veřejných projednáváních získávají občané a občanky prostor ke sdílení svých názorů, přání, zájmů nebo obav přímo s představiteli veřejné správy a dalších zainteresovaných stran. Participace na veřejných projednáváních dává zaznít vícero hlasům, a tím lépe odráží rozmanitost společnosti.  Služby drahých mediálních agentur a zákulisní lobbying sice mohou mít vliv na politická rozhodnutí, ale tlak veřejnosti daleko lépe prosadí politiky, které odpovídají potřebám lidí. 

Participativní způsob rozhodování zvyšuje transparentnost celého procesu a občané se tak podílem na rozhodnutích s nimi dokáží lépe ztotožnit a nést spoluzodpovědnost, jestliže byl jejich hlas vyslyšen. To napomáhá vzniku místních komunit, nových spojenectví a sebevědomé občanské společnosti, jež je schopna bránit své zájmy. V neposlední řadě napomáhá zapojení drobných podnikatelů a neziskových projektů, jež by při transformaci řízené “shora” unikly pozornosti. Následující část se již věnuje způsobům, jak se aktivně zapříčinit o vznik takových politik, které myslí na všechny.

Hlavní témata z participativních workshopů

Co jsou hlavní lekce, které si odnášíme? Sdílená témata, která zaznívala při obou námi uskutečněných workshopech, považujeme za obzvlášť důležitá. Uvádíme je zde, protože mohou pomoci při formulaci otázek pro budoucí participativní setkání:

1) Nejsilnější motiv obou participativních workshopů byla nejasná vize budoucnosti regionu bez uhlí. Pochopitelná a srozumitelná představa o tom, jak by život v regionu bez uhlí mohl vypadat, by pomohla snížit všeobecnou nejistotu a z ní pramenící obavy. Takovou vizi přitom nemusí předkládat jenom vláda nebo kraje, ale také například ekologické organizace. Stejně tak může vzejít z občanských projednávání dílčích témat.

Veřejné diskuzi může prospět vzájemné soupeření různých vizí, bez nich je ale diskuze rozpačitá a je složité se do ní zapojit. Pro vytvoření vize je potřebný „leadership“, tedy převzetí odpovědnosti za předkládaný plán a odhodlání k jeho veřejné obhajobě. Pro budování potřebné společenské podpory musí vize ukazovat jasnou představu o tom, kolik proměna bude stát a co díky ní regiony získají.

Do diskuse:

Tuto vizi lze vytvářet právě prostřednictvím setkání s veřejností. Komu lze tuto vizi předat a jak nejlépe tlačit na její naplňování?

2) Podobně silným motivem byla proveditelnost spravedlivé transformace. Je vůbec možné nahradit uhlí jako zdroj energie a najít důstojné pracovní příležitosti pro pracující v uhelných dolech? Podobné dotazy zaznívaly během workshopů často. Část z nich se týkala technologické stránky přechodu, jestli přenosová soustava a obnovitelné zdroje dovedou lidem i ekonomice zajistit dostatek energie, aby nestrádali. Další část se týkala finanční proveditelnosti, lidé se ptali odkud se vezmou potřebné prostředky, kolik peněz je potřeba a komu by měly být směřovány. Objevovala se přitom nedůvěra k velkým projektům a obavy z netransparentního přerozdělení veřejných prostředků k těm, kteří doteď na nerovnostech těžbou uhlí vydělávají. K provedení spravedlivé transformace je také potřeba aby se k veřejné podpoře dostali i menší podnikatelé.

Do diskuse:

Pomohl by v získávání prostředků na spravedlivou transformaci a rozptýlení obav žadatelů institut grantového ombudsmana pro strukturálně postižené regiony? 

 3) V diskuzích se vyskytovala také potřeba příkladů, díky kterým je možné si lépe představit, jak by transformace mohla vypadat. Podniky, které nabízejí důstojnou práci, a obce, které investují do solárních a větrných elektráren, existují i u nás a mohou být praktickou ukázkou, kterou je možné následovat. Úskalí, kterým museli čelit, také ukazují příležitosti pro zlepšení při nastavování podpory. Spoustu zajímavých příkladů je možné přinést i ze zahraničí, obzvláště z regionů, které čelí podobným výzvám. Zdaleka ne pro všechny je ale snadné se o takových příkladech dozvědět nebo se s nimi i osobně seznámit. Rozšíření znalostí a informací o ukázkových příkladech pro širokou veřejnost je také konkrétní doporučení, na kterém byla široká shoda. Na konci brožury uvádíme příklady institucí, které mohou poskytnout poradenskou činnost.

Do diskuse:

Máte ve svém okolí vzdělávací instituci (veřejnou nebo z neziskového sektoru), která by mohla příklady dobré praxe zprostředkovávat?

4) Proměna těžební krajiny rezonovala mezi účastníky také poměrně silně. Rekultivovaná krajina uvolní půdu pro další využití, ať už pro obnovitelné zdroje, nebo turismus a rekreaci. Spravedlivá transformace také musí vzít v úvahu dopady budování obnovitelných zdrojů na krajinný ráz. Podobně jako rozvoj obnovitelných zdrojů i rozvoj turismu vyvolává na jedné straně naději a na druhé straně obavy z nekontrolovaného rozvoje, který by mohl v konečném důsledku být rovněž nespravedlivý. Proměněná krajina může být důvodem být na kraj znovu hrdý.

Do diskuse:

Jakým způsobem budou probíhat rekultivace a jaký bude jejich výsledek? Mohou se do rekultivací zapojit také drobní podnikatelé z regionu?

5) Posledním častěji zmiňovaným bodem byla komunikace. Zprávy z uhelných regionů se ne vždy dostávají do celostátních médií, přitom se jejich osud dotýká všech obyvatel republiky. Málo dostupných a přehledných informací o plánech a průběhu změn také znesnadňuje veřejnosti vzít si téma za své a zajímat se o něj. Diskuzi o spravedlivé transformaci by také podle účastníků workshopů pomohlo více debat mezi různými skupinami lidí, kteří mají různé informace a postoje, například mezi občany a politiky, mezi firmami a zastupitelstvy.

Do diskuse:

Máte ve svém okolí příklady dobré praxe z řad samospráv, podniků nebo občanské společnosti? Co by těmto subjektům pomohlo aby se mohly lépe podílet na rozkvětu regionu? Mohou jim pomoci vámi organizované participativní setkání?

Hlavní tématické oblasti podnětů veřejnosti v Ústí nad LabemSokolově

Jak se dá udělat participativní workshop?

Předtím než pozvete lidi k jednacímu stolu

Zapojení občanů do debaty o spravedlivé transformaci může být hodnotou samo o sobě, nicméně aby se představy lidí projevily také v realitě, je třeba si nejdříve určit, jak takové zapojení proběhne a k čemu má sloužit.

Má pomoci vytvořit tlak na politiky? Má přizvat k jednomu stolu občany a experty a následně tvořit konkrétní požadavky? Jedná se o součást konkrétního již existujícího projektu? Má takové setkání inspirovat k novým aktivitám/propojit aktéry mezi sebou? Co se stane s výstupy z jednání? Kdo na setkání přijde a jaké má potřeby? Jaká témata jsou klíčová na projednávání? Kdo jsou klíčoví aktéři? Jak a s kým se spojit při dosahování cílů spravedlivé transformace?

Zodpovědět na tyto otázky nemusí být snadné, uděláte-li to však, zajistíte si hladší průběh celého jednání. Pokud jste se již rozhodli uspořádat veřejné jednání o budoucím rozkvětu regionu a možnostech, které pro něj plynou z transformace ekonomiky, doporučujeme předem zvážit také následují praktické body:

Tip 1: Ideální je vytvořit si detailní analýzu potřeb těch, které chcete na projednávání zvát. Nemáte-li čas a prostředky, vytvořte a vymyslete si vzorovou PERSONU – účastníka nebo účastnici projednávání – kdo to je? Kolik jí je let? Jaké má zájmy? Proč by přišel na takové jednání? Pracuje ve fosilním průmyslu?

Tip 2: Problematika spravedlivé transformace je příliš komplexní a strukturálních problémů k řešení je v kraji/region/městě/obci příliš? Nevíte, kde začít? Zkuste předem na malém vzorku lidí některé ze současných designových metod, která vám pomohou veřejné participativní jednání přesně zacílit. 

Týmová spolupráce: Slaďte se jako tým, dopředu si detailně rozdělte role, před účastníky setkání vystupujte jednotně a podporujte se navzájem;

  • Propagace veřejného jednání: Sociální sítě mohou mít dosah pouze k některým lidem, někde fungují plakáty, někde osobní pozvání;
    • Zkuste napsat místním spolkům, vzdělávacím neziskovkám, zastupitelům a zastupitelkám, zájmovým skupinám, odborům, zkusit můžete místního faráře, starostku či podnikatele – zeptejte se, zda by vám s šířením informace nepomohli;
    • Napište tiskovou zprávu do místních novin;
  • Role facilitátora*ky:  Nastavuje mantinely diskuse a posouvá ji dopředu; dbá na to, aby se každý mohl zapojit; věří účastníkům setkání a nepovyšuje se nad ně;
    • Připravte se na krizové scénáře;
    • Přijde více/méně lidí, než jste čekali, a zvolený formát jednání nevyhovuje – nachystejte si záložní plán pro obě varianty;
    • V diskusi se sejdou lidé s naprosto odlišnými názory a postoji a debata se cyklí. V takový moment je možné debatu odosobnit a „zaparkovat“ argumenty na nachystaný flipchart na stěně. Později se k nim můžete vrátit. Facilitátor by se měl připravit na to, že bude muset usměrňovat ty, kteří si berou příliš prostoru na úkor ostatních;
    • Zamyslete se nad vlastními „krizemi“. Většina ze scénářů, se kterými přijdete, se nikdy neuskuteční, dodá vám však na klidu.

Hosté

Jestliže facilitátor nastavuje v debatě mantinely a účastníci a účastnice její rytmus a směřování, pak hosté ovlivní, jaké argumenty budou rezonovat nejvíce. V našem případě jsme se snažili, aby hosté reprezentovali paletu přístupů ke spravedlivé transformaci, které jsou zároveň relevantní pro místní. Na workshopech v Sokolově a Ústí nad Labem mluvili lidé z místní občanské společnosti, zástupci samospráv a politické reprezentace regionu, zástupkyně odborů či zástupci nevládních neziskových organizací, jež se spravedlivé transformaci věnují. Náš výběr hostů a panelistů rozhodně není vyčerpávající ani vyvážený. Zastoupení všech relevantních činitelů by jednak umenšilo prostor pro podněty veřejnosti, ale zároveň by vytvářelo větší bariéry mezi panelisty a veřejností. Velké rozdíly v mocenském postavení nebo úrovni odborného zázemí mohou nevědomě umlčovat mocensky slabší, nebo odborně nespecializované účastníky, přestože jejich komentáře a potřeby jsou pro diskuzi přínosné.  Participativní workshopy necílily na reprezentativní zastoupení, které by věrně odráželo všechny dotčené skupiny. Kladly si za cíl zejména zasíťování účastníků z řad veřejnosti, sbírku jejich podnětů a v neposlední řadě také zapojení občanů do debaty o spravedlivé transformaci.

Materiály aneb čím se vybavit

Elektronické prezentace mají několik nevýhod – strhávají na sebe pozornost a účastníci do nich nic nemohou doplňovat – můžete využít místo toho flipcharty (velkoformátové papíry prodávané v roli).

– Papírová lepicí páska – nezanechává stopy na omítkách či tapetách a přilepíte jí flipchart ke stěně.

– Post-it sada – malé, obvykle čtvercové lepicí papírky – dají se popsat bokem a poté nalepit na stanovené místo.

– Zvonek či budík – křičet na lidi v zaplněném sále, že uběhl stanovený čas pro diskusi, není potřeba. Stačí zacinkat.

– Sada fixů na flipcharty – pořiďte si více barev pro srozumitelnější prezentace a zápisy.

– Je téma k projednání příliš široké nebo složité? Nachystejte pro všechny účastníky „position papery“ – dokument, který stručně shrnuje důležité argumenty potřebné pro diskusi. Případně promyslete, zda nepoložit jednodušší otázky nebo téma nezúžit.

Metody

Hodinová prezentace k tématu, po které následuje prostor pro tři otázky z publika? Setkání s veřejností jdou udělat i lépe! Zde shrnujeme, co se povedlo nám samotným spolu s tipy, jak zvolit správné metody. Pro workshopy v Sokolově a Ústí nad Labem jsme zvolili níže popsané metody a k nim přidáváme zdroje k dalším.

Nebojte se metody kombinovat! V našem případě každý z panelistů společně s jedním moderátorem představoval jedno stanoviště, kde zhruba 30 minut probíhala skupinová diskuze. V této diskuzi se zapisovaly také podněty účastníků a ty bylo také možné zaznamenat na slepou mapu regionu. Záznamy z debat u jednotlivých stolů spolu se zaplněnými slepými mapami sloužily následně jako podklady pro vytvoření výstupů z workshopu.

Průběh našich workshopů jsme směřovali k tomu, aby bylo pro účastníky co nejsnazší vzít si slovo a vyjádřit vlastní názor. Během setkání tak mohly snáze zaznívat i nesouhlasné názory a ani společenské postavení nemělo vliv na jejich váhu.

Metody nejsou samospásné ani univerzální, jsou pouhým prostředkem jak lidi zapojit. Vždy se zamyslete nad kontextem, ve kterém je chcete použít a také nad výsledkem, kterého chcete dosáhnout.

Pokud je to možné, zvedněte alespoň jednou participanty ze židlí – například je nechte napsat něco na tabuli nebo flipchart.

Nevíte jakou metodu zvolit? Obraťte se na nás nebo některou z institucí uvedených na konci brožury, kde vás navedou na zkušené facilitátory*ky nebo poradí.

Během setkání

Následující osnova vychází z našich uskutečněných workshopů a uvádíme ji pro inspiraci včetně časových dotací.

  1. Představte sebe a svou organizaci či funkci a začněte praktickými informacemi (5 minut).
    • Pokud máte prezenční listiny, nechte je podepisovat hned od začátku, minimálně vždy sbírejte kontakty na účastníky a účastnice, abyste je mohli do budoucna kontaktovat;
    • Pořizujete ze setkání záznam, máte na místě fotografku či kameramana? Oznamte to lidem a dejte jim možnost nebýt dokumentován. Pamatujte také na GDPR pravidla; Fotky z našich setkání v Ústí nad Labem a Sokolově
    • Rozdejte lidem podkladové materiály ( Připravené dokumenty k participativním setkáním v Sokolově a v Ústí nad Labem), máte-li nějaké.
  1. Představte účel setkání, a co se na něm bude dít (celý program), představte obsah podkladových materiálů (5 minut).
  2. Představte hlavní hosty – Každý se krátce představí a popíše pozici v otázce spravedlivé transformace, kterou bude v debatě zastupovat (30 minut).
  3. (Volitelné) Následuje rozdělení lidí do skupin, ve kterých budou obcházet stanoviště hostů (viz Metody). Předtím než hlavní aktivita začne, můžete dát lidem možnost se představit vzájemně v rámci skupin (záleží na celkovém počtu lidí). Stačí zadat jednu společnou otázku, kterou pak vzájemně sdílí (např.: „Co vás přivedlo na tuto debatu?“).
  4. World Café/Human library – viz výše.
  5. Závěrem: během předchozí aktivity dochází k dílčím závěrům. Zde je prostor aby každý (případně každý kdo chce) řekl jednu věc, kterou si odnáší s sebou. Poděkování všem za účast, následované popisem toho, co se bude dít dále po debatě. Připomenout všechny praktické informace.

Co dělat po skončení setkání

Právě jste skončili posledním bodem a lidé se pomalu rozchází pryč. Pro vás však tímto akce zdaleka nekončí. Zde je několik bodů, které vám mohou pomoct vše uzavřít.

  • Ujistěte se, že máte kontakty na všechny účastníky a prezenční listinu, pokud je potřeba
  • Napište co nejdříve všem zúčastněným mail
  • Poděkujte za účast
  • Zašlete podklady a materiály ze setkání a svůj kontakt
  • Předejte kontakt na expertní hosty a politiky, pokud s tím souhlasí;
  • Popište, co se bude dít dále s podklady z proběhlého setkání a jak se mohou účastníci a účastnice do budoucna zapojit;
  • Naplánujte si společné setkání v týmu, na kterém zhodnotíte, co se povedlo a co do příště změnit. Čím dříve, tím lépe.

Zmíněné metody participativních workshopů sloužily především ke sběru podnětů. Nemůžeme workshopy považovat za reprezentativní vyjádření potřeb lokální populace, nemůžeme je ani považovat za hloubkové rozhovory s přímo zasaženými lidmi. Ve srovnání s jinými podobnými přístupy k tématu spravedlivé transformace slouží i k setkávání zúčastněných, setkávání a budování důvěry mezi nimi. Následná analýza spočívala především v roztřídění podnětů do několika skupin. Díky tomu můžeme určit hlavní oblasti podnětů. Seskupení podnětů do tematických sekcí proběhlo nejdříve samostatně pro každý workshop. Následně výstupy z obou workshopů byly srovnány mezi sebou, aby bylo možné najít shodné body a rozdíly. V obou případech byly podněty rozdělené do pěti klastrů, které ovšem nebyly shodné. Hodně je ovlivnila především účast odborníků v diskuzi, která se u konkrétního stanoviště věnovala zejména jejich expertíze.

Záznamy mezinárodních debat

Online debaty se zahraničními hostkami a hosty zasazují debatu o spravedlivé transformaci do mezinárodního kontextu. První z nich se soustředí na způsoby, kterými občané v sousedních zemích spoluutváří proměnu regionů, kde se těží uhlí. Druhá debata se věnuje potřebné proměně ekonomiky, která by řešila sociální i ekologické problémy současně.

Spravedlivá transformace v uhelném srdci Evropy

Ve střední Evropě se těží většina uhelné produkce v Evropské unii, řešení klimatického rozvratu ale vyžaduje bezodkladné ukonční zdejšího uhelného průmyslu. Již nyní jsou uhelné společnosti pod ekonomickým tlakem a ukončují činnost. Daří se přechod k bezuhlíkové ekonomice u našich sousedů organizovat spravedlivě? Jaké jsou nyní vyhlídky dotčených regionů v Německu, Polsku a na Slovensku? Jaká si můžeme vzít poučení pro spravedlivou transformaci v České republice? Na tyto a další otázky odpoví Josephine Kellert z německé organizace Konzeptwerk Neue Ökonomie, místní politička z polského Konina Miłosława Stępień a Lenka Ilčíková, kampaňová vedoucí Priatelia Zeme CEPA na Slovensku.

Spravedlivá transformace a příští ekonomika

Řešení klimatické krize nemůže být pouhou technologickou záležitostí. Nebude stačit jen vyměnit jedny zdroje za jiné: odstavit fosilní průmysl od politické moci a včas snížit emise skleníkových plynů si bude žádat také výraznou proměnu v nastavení celé ekonomiky, která se od růstu za každou cenu musí přesunout k jiným – sociální a ekologickým – prioritám. Jak toho lze dosáhnout? Jak by měla vypadat taková budoucí ekonomika? Jak zajistit, aby přechod k obnovitelným zdrojům neprohluboval nerovnosti v Evropě i ve světě? A jak pracovat v dnešní krizi, abychom se vydali správným směrem? Na tyto otázky budou v debatě odpovídat politolog Ulrich Brand, ředitelka Friends of the Earth Europe Jagoda Munić a Asad Rehman, ředitel organizace War on Want, která usiluje o globální spravedlnost a boj proti chudobě.

Informační rozcestník

Pokud se chcete zorientovat v tématu spravedlivém transformace, doporučujeme se podívat na následující materiály. V rozcestníku naleznete odkazy na publikace a internetové stránky organizací, které se věnují tématům úzce spojeným se spravedlivou transformací. Seřadili jsme je podle zaměření organizací pro lepší orientaci. Tento výčet určitě není konečný a publikací bude přibývat.

Centrum pro dopravu a energetiku se spravedlivé transformaci věnuje již několik let. Je součástí mezinárodních sítí, jako je například Just Transition, a publikuje důležité dokumenty a analýzy které překládá jednak z českého kontextu do mezinárodního, tak i obráceně. V neposlední řadě také pořádá semináře pro veřejnost a spolupracuje i v pracovní skupině spravedlivé transformace v české uhelné komisi.

Asociace pro mezinárodní otázky od roku 2019 pracuje na projektu Změna klimatických politik. Na jejich internetových stránkách můžeme nalézt řadu publikací, včetně analýzy dopadu konce uhlí na zaměstnanost.

Evropská komise k evropským uhelným regionům (Stránka je v angličtině): V odkazu najdete také další zdroje, zejména případové studie regionů, které procházejí spravedlivou transformací, a nástroje a návody pro spravedlivou transformaci (Toolkits & Guidelines)

Hnutí Duha se dlouhodobě věnuje obnovitelné energetice a klimatickým změnám. Pracuje například na podpoře komunitní energetiky, má zástupce v uhelné komisi, ale také například iniciovala průzkum veřejného mínění o konci uhlí v České republice.

I Greenpeace dlouhodobě usiluje o konec uhlí, a přináší na veřejnost klimatická témata. Pokouší o dialog s odbory a jejich aktivní roli můžeme vidět například při zastávání se práv pracujících v dolech OKD v době koronavirové krize.

World Widlife Fund (WWF) zveřejnili pomůcku pro hodnocení Územních plánů spravedlivé transformace, díky které je možné zjistit nakolik jsou tyto plány efektivní pro spravedlivou transformaci. (Stránka je v angličtině)

Climate Action Network Europe (CAN) se dlouhodobě věnuje problematice přechodu na obnovitelné zdroje. Na jejich stránkách je možné najít mnoho publikací, například Spravedlivá transformace, nebo jenom řeči o plánech na útlum uhlí v Evropské Unii. (Stránka je v angličtině)

I ze strany odborů ale můžeme sledovat snahy o zapojení se do diskuze o spravedlivé transformaci. Odborový časopis Sondy publikoval články o spravedlivé transformaci, odbory ČOSE zpracovaly výzkum mezi zaměstnanci o jejich postojích k útlumu uhlí. I ČMKOS publikuje v mezinárodních periodikách o specifických výzvách spravedlivé transformace v České republice.

Evropská odborová konfederace (ETUC) se zabývá spravedlivou transformací zejména z pohledu pracujících v průmyslu. Na jejích stránkách můžete najít řadu publikací, jako například Návod pro zapojení odborů do klimatické akce. (Stránka je v angličtině)

Metodám participace se věnují i některé z výše zmíněných organizací, na jejich internetových stránkách naleznete detailnější dokumenty. Připojujeme zde také odkaz na dvě specializované internetové stránky.

https://100metod.cz/

http://www.participativnimetody.cz

Fotogalerie

Galerie fotografií zachycují průběh participativních workshopů v Ústí nad Labem a Sokolově, které proběhly v srpnu roku 2020. Můžete na nich vidět úvodní vstupy panelistek a panelistů, průběh a dynamiku skupinových diskuzí, nebo záznam připomínek účastnic a účastníků.

Galerie z Ústí nad Labem
Galerie ze Sokolova