Integral Pedagogy for Civic Education očima Livie

Rozhovor: Integral Pedagogy for Civic Education očima účastnice Livie

Ahoj, tak mi řekni — jak se máš? A hlavně, jak sis trénink užila?

Livie: Jo, mega! Byla to moje úplně první zkušenost. A první věc, která mě – nevím, jak to říct – zároveň potěšila i zarazila… prostě něco mezi… Hrozně mě překvapilo, jak jiná forma učení to byla. Hodně participativní. Pracovali jsme hlavně s vlastními zkušenostmi a s tím, co jsme přinášeli do skupiny. A facilitátoři byli strašně skvělí, takže se pořád prolínala praxe s teorií.

Co ti utkvělo nejvíc? Co ti přišlo nejlepší?

Livie: Právě ta forma učení. Nebylo to takové to klasické „sedíš za stolem a učíš se“, ale vůbec v tom nebyl stres. Nikdo tě do ničeho netlačí, můžeš kdykoliv odejít, jsi zodpovědná sama za sebe a za to, co si odneseš. Zároveň je to ale náročné v tom, že pracuješ se svým tělem a kapacitami. To bylo super. A mám pocit, že i když byli lidi často mega unavení, pořád měli chuť něco se naučit — jen bez stresu. To bylo skvělé.

Používáš něco z tréninku i dál ve své praxi?

Livie: Jo. Třeba během facilitování si připomínám, že někteří lidé neznají ani základní věci, jako třeba plánování schůzek, protože přicházejí z úplně jiných prostředí. Pracovali jsme s takovou škálou, kde můžeš být buď v mainstreamu, nebo na okraji. Zkoumali jsme pozadí vlastních identit a jak to ovlivňuje vztahy ve skupině. A že mainstream může vzniknout i v malé bublině – třeba jsi vegan aktivista a perfektně zapadneš. Ale na okraji pak mohou být lidé, které pro organizování potřebuješ – třeba nájemníci nebo horníci.

Byl nějaký nástroj, který ti přišel obzvlášť užitečný?

Livie: Naučila jsem se například vnímat rozdíl mezi komfortní zónou a learning zónou. Taky jsem se naučila víc brát v úvahu background lidí – to, že nepřicházíme ze stejné bubliny. To je hrozně důležité, když chceš zapojit do organizování třeba seniory a seniorky. Začala jsem nad tím přemýšlet jinak.

Taky jsme zkoumali, jak tělo reaguje na stres. A jak důležité je mít reflexi — že nemůže být jen akce, že reflexe je součást plánování. Funguje to v cyklech: akce, pak reflexe a analýza.

Komu bys kurz doporučila?

Livie: Hej, úplně všem, nejvíc asi aktivistům. Protože v tom kurzu se učíš přemýšlet jinak: máš jeden konkrétní tematický okruh a rozebíráš ho celý týden. Je to hrozně důležité. Občas je fakt potřeba si sednout, v klidu nad věcmi přemýšlet, a ne hned všechno řešit v terénu. Někdy je to jen akce–akce–akce, a pak vůbec není čas na sebereflexi. A pak se začnou bortit věci. Mám pocit, že na spoustě míst to nedopadlo dobře právě kvůli tomu.