Energetická komunita jako řešení energetické chudoby

Shrnutí hlavních poznatků z textu

• Rostoucí energetická chudoba: V roce 2023 zasáhla energetická chudoba 1,3 milionu obyvatel ČR, což ukazuje na urgentní potřebu řešení. Nejvíce ohroženy jsou nízkopříjmové domácnosti, samoživitelky, senioři a lidé v nájmu.

• Význam dekarbonizace: Přechod na obnovitelné zdroje chrání nejen klima, ale demokratizuje energetiku. Energetické komunity snižují náklady, decentralizují energetiku a podporují solidaritu.

• Energetické komunity: Skupiny občanů společně investují do obnovitelných zdrojů energie a sdílí ji - například elektřinu z fotovoltaických panelů. To posiluje lokální soběstačnost a zajišťuje finanční benefity pro místní rozvoj.

• Praktické výzvy: Nedostatek dostupných vzorů dobré praxe, složité právní a ekonomické aspekty a omezená podpora pro zranitelné skupiny činí proces zakládání energetických komunit náročným.

• Příklady z praxe: Organizace skupiny domácností v Děčíně ukázala klíčové prvky: osobní setkání, identifikace potřeb, transparentní komunikace a zajištění podpory, včetně hlídání dětí pro účastníky.

• Technologické a ekonomické otázky: Životnost a recyklace fotovoltaických panelů, majetkoprávní vztahy a dostupnost dotací zůstávají hlavními tématy, na které je třeba najít odpovědi.
• Budoucnost komunit: Pro dosažení inkluze je nutné překonávat bariéry a přizpůsobit modely sdílení specifickým podmínkám jednotlivých členů a členek.

Proč je dekarbonizace klíčová? 

Přechod na obnovitelné zdroje energie je zásadní nejen z hlediska ochrany klimatu, ale také jako jeden z nástrojů sociálně-ekologické transformace, tedy přechodu na ekonomicko-energetický model, který již nebude dodávat peníze do kapes miliardářů. Naopak nutnost snižování emisí využije k ustavení spravedlivějšího energetického modelu, který bude demokratizovat energetiku její decentralizací, podpoří zapojení lidí do jejich energetické budoucnosti a využije tyto nástroje k řešení problémů nejohroženějších skupin obyvatel, žijících často právě v oblastech nejvíce zasažených těžbou a spalováním uhlí. Pokud se má tedy jednat o skutečně spravedlivou transformaci, musí být navržena tak, aby zahrnula i skupiny obyvatel, kteří momentálně čelí problémům, které je vyřazují z možností zapojení. Zárověň nedokáží své problémy vyřešit sami, ať už kvůli nedostatku informací, času, nebo právních možností, například u lidí v nájmu. 

Co jsou energetické komunity a proč by měly vznikat?

Právě v komunitní energetice vidíme možnost, jak přispět k tomu, aby byly energie dostupnější a jejich ceny stabilnější, a jak podporovat energetiku, která je postavena na principu solidarity a vzájemné podpory namísto zisku. To se může projevit třeba i tak, že si komunita nesdílí jen přebytky energie, ale podporuje se i v jiných ohledech. Energetickou komunitu tedy chápeme jako součást naší kontinuální práce na energetické demokracii, ukončení energetické chudoby a pokračujeme tak ve snaze o spravedlivou transformaci v ústeckém regionu, kde také sídlíme. Ústecký kraj, ve kterém probíhá útlum těžby a spalování uhlí, je také jedním z regionů nejvíce zasažených energetickou chudobou. Proto považujeme za zásadní pracovat na rozvoji komunitní energetiky právě zde. Energetika v rukou komunit je jednou z cest, jak se místní lidé mohou zapojit do transformace svého regionu. 

Komunitní energetika je tedy nejen technologickou nebo tržní změnou – ale možností, jak posílit soběstačnost, sounáležitost a odpovědnost za naši (nejen) energetickou budoucnost. Energetická komunita představuje skupinu občanů, kteří společně investují do výroby obnovitelné energie (například prostřednictvím fotovoltaických elektráren) a vyrobenou energii si dle společné dohody rozdělují. Taková decentralizace výroby energií slibuje její demokratizaci a větší odolnost. Namísto spoléhání se na velké zdroje ve vlastnictví několika málo na trhu dominujících společností, se energetika transformuje na síť menších, propojených zařízení ve vlastnictví komunit, které spolu sdílejí energii i její přebytky. 

Finanční benefit tak zůstává přímo v lokalitách, podporuje komunitní rozvoj a umožňuje například podporu a rozvoj místních solidárních ekonomik. Mezi možnostmi je například zavést solidární tarify pro členstvo s nízkými příjmy, po zaplacení investice využívat výnosy z prodeje energie k renovacím domů, které by dále přispěly ke zvyšování energetických úspor. Nebo využít infrastrukturu vzniklou kolem energetické komunity k naplňování dalších potřeb členů, například dostupné ekologické potraviny díky propojení členů s místními zemědělci a založením KPZ (komunitou podporovaného zemědělství). Komunita také může věnovat svůj čas na podporu rozvoje dalších energetických komunit v regionu. 

Prakticky je pak konkrétní podoba komunitního tuzemského sdílení energií definována novelou energetického zákona (známou jako OZE II) nabývající platnost 1. srpna 2024 a doplněna o zřízení Elektroenergetického datového centra (EDC), které umožňuje po instalaci chytrého elektroměru sledovat výrobu a spotřebu energie v 15 minutových intervalech. Jedná se o další krok k technologiím chytré sítě, umožňující centrálně koordinovat různé zdroje energie v rámci společné přenosové soustavy. 

Příběh budování energetické komunity

Pro naši práci vycházíme tedy jak z dlouhodobého zájmu o spravedlivou transformaci – o téma, kterému se Re-set věnuje od svého vzniku – tak i z vlastní zkušenosti s energetickou chudobou, tedy s tím, jaké to je žít v nekomfortu z nedostatečně vytápěného prostoru, ale i tak platit obrovské sumy za nedoplatky na energiích. Na samém počátku jsme si proto definovali za cíl hledání cest k založení takové energetické komunity, z které budou benefitovat ti, kteří běžně v podobných projektech nejsou zastoupeni, případně pouze pasivně. To jsou hlavně skupiny, pro které je participace na energetickém společenství vysokoprahová až nedostupná a jsou právě často i těmi nejzranitelnějšími – tedy nejvíce ohroženými energetickou chudobou, jako samoživitelky, nízkopříjmové rodiny s dětmi, invalidní důchodci a osamělé seniorky. Ale jedná se i obecně o ženy a mladé lidi bez vysokoškolského vzdělání, kterým se do budování energetických komunit nedaří zapojit. Přicházíme tak nejen o potencionální členstvo, ale i specifickou perspektivu a znalost potřeb těchto skupin, abychom společně mohli pracovat na formování energetiky, z které bude benefitovat každý z nich. Zapojení těchto skupin do naší práce je pro nás základ, na kterém chceme komunitu stavět a prozkoumávat a odbourávat bariéry, které je od participace odrazují nebo ji úplně znemožňují. 

V rámci tohoto textu tak chceme sdílet zkušenosti, které jsme načerpali v procesu zakládání energetické komunity zdola. Ikdyž stále nejsme u konce, máme možnost na vlastní kůži procházet potřebnými kroky, identifikovat překážky a slepá místa a postupně zhodnocovat funkčnost a dostupnost tohoto potenciálního nástroje demokratizace energetiky.

Jsme skupina lidí, která chce v Děčíně sdílet energii z obnovitelných zdrojů. Premisa se zdá jednoduchá, ale je taková i realita? 

V předcházejících letech byl náš tým v kontaktu s místními aktéry v oblasti komunitní energetiky, jako je například ECUK (Energetické centrum Ústeckého kraje), EKIS (Energetická konzultační a informační střediska), MAS (Místní akční skupiny) nebo SEMMO (Sdružení energetických manažerů měst a obcí). Cestu k našemu cíli jsme proto začali tím, že jsme zkoumali, jaké informace a možnosti jsou pro občany Ústeckého kraje dostupné.

Místní akční skupiny (MAS) založily již 20 tzv. enerkomů – energetických komunit, které mají právní podobu spolků a jsou v tomto ohledu velkými nositeli zkušeností, které sdílí dále s obcemi spadajícími pod jejich působnost. MAS stejně tak vyškolily desítky energetických koordinátorů a koordinátorek, kteří a které fungují jako poradci pro komunitní energetiku. Dále v regionu působí Energetické centrum Ústeckého kraje (ECUK), které se zaměřuje hlavně na podporu municipalit, ale v rámci svých kapacit podporují i jiné aktéry. Dalším zdrojem informací je Sdružení energetických manažerů měst a obcí (SEMMO). Příkladem dobré praxe je také energetické družstvo Hnutí DUHA, se kterými spolupracujeme. 

Je možné najít dostatek informací o principech komunitní energetiky, problém je ale zejména v praktikáliích. Jedná se například o vytvoření funkčního modelu sdílení, který by dovedl realisticky vytvořit vhodný alokační klíč a s ním související rozdělení financí. Velkou neznámou jsou smluvní vztahy mezi jednotlivými členy vznikající energetické komunity, zvláště pokud chtějí vlastnit energetický zdroj společně. Ačkoli dle zprávy Elektroenergetického datového centra (EDC) v tuto chvíli sdílí elektřinu již přes 5 tisíc skupin v rámci tzv. Aktivního zákazníka, jednoduše představené a replikovatelné příklady dobré praxe vzniklé z nové legislativy není jednduché v českém prostředí nalézt, zejména pak co se týká ekonomické stránky. 

Naopak silně rezonují odrazující  zkušenosti, které mohou ztěžovat komunitní organizování. Například podomní prodej a nabídky tzv. energošmejdů odrazují od navazování kontaktů potřebných pro vznik nových společenství, kde se lidé předtím neznají. Dalším z problémů, kterým dlouhodobě čelíme, je to, že většina konzultační podpory je směrovaná obcím a podnikům, kde je větší kapacita a finanční zdroje pro přípravu takového projektu. I díky organizacím jako je Frank Bold jsou ale dostupné vysvětlení energetického zákona, na kterých jsme mohli dále stavět.

Jak vytvořit energetickou komunitu v Ústeckém kraji?

Prozkoumali jsme více možností, jak by mohla energetická komunita v Ústeckém kraji, tedy konkrétně v Děčíně, vypadat. Nakonec jsme se rozhodly pro organizování skupiny několika domácností se společně sdílenou energetickou soustavou. Během jarních měsíců roku 2024 jsme proto kontaktovali lidi z našeho nejbližšího okolí, s nimiž jsme navázali kontakty během předešlých aktivit našeho bydlícího družstva Racek, kde jako oba členové našeho pracovního týmu bydlíme. Díky tomu jsme nemuseli překonávat úvodní bariéry a mohli se opírat o již navázané vztahy a přátelství, což je pro tvorbu komunity ideální základ a velmi doporučujeme se v začátku odrazit od již existujících vztahů. Pomohlo, že tito potencionální členové a členky znali náš příběh a chápali tedy, proč se do podobného projektu pouštíme. Sami jsme totiž během uplynulé zimy zažili energetickou chudobu v objektu našeho družstva, na kterém ale není vhodné instalovat fotovoltaickou elektrárnu z důvodu členité střechy a přítomnosti vysokých stromů v okolí. Komunitní energetika je pro nás tedy ideální řešení. Z důvodu absence energetických komunit je zapojení do takového projektu výrazem velké průkopnické odvahy a důvěry, která by bez existence předchozích vztahů nebyla možná a hledání členstva by tak bylo výrazně obtížnější. A i když jsme zatím komunitu oficiálně nezaložili, udělali jsme několik důležitých kroků, které nás k ní přibližují.

S oslovenými jsme se nejprve osobně setkali a během rozhovoru jsme vysvětlili základní myšlenku energetické komunity. Považujeme tento krok úvodního setkání ve formátu jeden na jednoho jako zásadní součást úspěšnosti podobné organizátorské práce. Je totiž jednodušší detailně odpovědět na všechny specifické dotazy a obavy. Když se objevila témata, na která jsme odpověď neznali, využili jsme tuto příležitost k sesbírání otázek, se kterými jsme oslovili další odborníky o radu. 

Tyto otázky se dají rozdělit do následujících okruhů: 

1. Technologické: Jak dlouhá je životnost fotovoltaických panelů? Jak se dají recyklovat poté, co přestanou fungovat? Jakou roli hraje baterie, je možné jí nevyužívat?
2. Majetkoprávní: Jak je to s pojištěním panelů a škodami při pojistných událostech? Co znamená pro člena opuštění skupiny sdílení?
3. Ekonomické: Je možné využít dotaci z programu Nová zelená úsporám i pro výrobnu, ze které se bude sdílet? 

Následně jsme zájemce o členství v květnu pozvali na společný workshop, což bylo i první setkání celé skupiny. Během jednoho dne jsme společně diskutovali, jak by mohla naše komunita fungovat, získali jsme první zpětnou vazbu a naše dlouhodobá spolupracovnice Kristýna Zindulková, analytička z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO), zájemcům vysvětlila základy fungování přenosové sítě. Právě sjednocení znalostí a terminologie se ukázalo jako základ, na kterém můžeme společně stavět a nevznikají tak vědomostní rozdíly a bariéry pro zapojení. Důležitou součástí bylo i vzájemné sdílení potřeb, očekávání, zdrojů a schopností, které může členstvo nabídnout. Díky tomuto procesu se nám podařilo lépe pochopit potřeby a možnosti účastníků a účastnic a shromáždit klíčové otázky ohledně provozu komunity. Důležitým poučením z procesu je pak nutnost reflektovat možnosti a potřeby členů. Původně zamýšlený víkendový program jsme zkrátili na jeden den, jelikož naši členové a členky mají často malé děti a nemohou procesu budování energetické komunity věnovat tolik ze svého už tak omezeného času. Jako důležité pro jejich možnost zapojení se tak ukázalo i zajištění hlídání pro děti a společného obědu, což umožnilo členstvu věnovat se programu a neprohlubovat genderovou nerovnost v zapojení, kdy ženy častěji pečují o děti, zatímco muži rokují o voltech. Pro samotnou organizaci setkání bylo potřeba kontinuálně a individuálně psát a volat zájemcům, protože nestačí spoléhat se na jednou vyjádřený zájem. Samotná účast na workshopu je totiž velký krok a vynaložené úsilí pro potenciální zájemce. 

Pro podobné setkání v budoucnu bychom doporučovali důkladnější přípravu v oblasti potřebných dat pro vytvoření modelu sdílení. Tímto způsobem bychom mohli relevantní informace shromáždit už během samotného workshopu či před ním, což by nám umožnilo využít čas ještě efektivněji. Ačkoli jsme původně předpokládali, že postačí roční vyúčtování a faktura, ukázalo se, že je potřeba více údajů. Tuto skutečnost jsme zjistili ve chvíli, kdy jsme se na základě ročního vyúčtování snažili vytvořit model, který by byl praktický a přizpůsobený našim podmínkám. Při vytváření modelu jsme postupovali tak, že jsme podle celkové roční spotřeby vypočítali stejným poměrem alokační klíč. Následně jsme odhadovali možnou finanční úsporu díky zapojení do sdílené energie ze společně vlastněného zdroje matematickým výpočtem, který vycházel z očekávaného množství elektřiny vyrobené fotovoltaickou instalací, který jsme vynásobili současnou cenou silové elektřiny podle našich faktur.

Abychom se ale více přiblížili realitě, je zapotřebí vzít v úvahu i různé odběrové křivky podle spotřeby jednotlivých domácností. Vytvoření modelu je tak komplexní záležitost, která musí počítat s velkým množstvím proměnných, zároveň ale stále zůstává pouze predikcí, poněvadž ne ve všech domácnostech máme nainstalovaný chytrý měřič, který by nám odběrové křivky dovedl vytvořit. Konzultace s odborníky nám přinesly nové pohledy, ale ne vždy vedly k jasným a použitelným závěrům. V tuto chvíli jsme nenašli zdarma dostupný způsob, jak vytvořit propracovanější a tím pádem použitelný model sdílení. Programy schopné podobné modely vytvořit jsou nákladné a tedy dostupné buďto městům, nebo větším poradním firmám, které si je mohou dovolit k tomuto účelu objednat. Vzniká tak další investice a tím i další bariéra. Taková situace je pro zranitelné komunity velkou překážkou – možnost investovat čas a finance do podobného projektu, který zároveň ovlivňuje budoucí cenu a přístup k jedné ze základních životních potřeb, ale stále s nejasným výsledkem, je velmi odrazující.

V naší skupině v tuto chvíli není žádná domácnost, která by měla již nainstalovanou fotovoltaickou elektrárnu a byla by schopná rovnou začít sdílet přebytky. V takovém případě by založení energetické komunity bylo jednodušší, spočívalo by pouze v nastavení alokačního klíče. Pro nás je ale důležité znát model sdílení předem, abychom se dovedli na instalaci složit v rámci skupiny. Stejně tak potřebujeme mít předem jasnou finanční návratnost, protože ve skupině nemáme ušetřené peníze, které si můžeme jen tak odložit na experimentální investici. 

Modelový příklad aktivního zákazníka je rodina, která využívá fotovoltaickou elektrárnu na střeše vlastní chalupy a elektřinu následně distribuuje mezi další domácnosti. Do tohoto modelu ale množství lidí nespadá, zejména pak lidé žijící v nájmu, pokud mají společný elektroměr v celém domě. Druhým typickým příkladem je sdílení elektřiny mezi objekty ve vlastnictví města. Dále proto zkoumáme, jestli sdílení mohou využít i jiné skupiny obyvatel, například ty, které nevlastní žádnou nemovitost.

Příklady dobré praxe

Součástí našeho postupu byla i návštěva již existujících příkladů dobré praxe v zahraničí. I když se legislativa stát od státu různí, možnost vidět na vlastní oči fungující občanskou fotovoltaickou elektrárnu pomáhá s ujasněním představy o tom, co to je energetická komunita a co její etablování a provoz obnáší. Představuje také prozkoumání různých podob sociálních přesahů těchto iniciativ, které jsou cennou inspirací pro naše přemýšlení nad tím, jak energetické komunity mohou zahrnovat nejen movité rodiny, ale i lidi spadající do ohrožených skupin, které takovou podporu potřebují nejvíce.

Navštívili jsme proto projekt Lipského energetického družstva ve městě Taucha, které je zajímavým příkladem spolupráce občanské iniciativy a města, kdy tamní obecní bazén využívá energii z elektrárny, kterou zaplatilo a postavilo energetické družstvo. Tento projekt je předobrazem pro public-commons-partnership, tedy model oboustranně prospěšné spolupráce mezi městem a občanskou iniciativou.

Náš proces zakládání energetické komunity postupuje pomalu skrz časové vytížení účastníků i odborné nejasnosti. Bylo zřejmé, že taková iniciativa vyžaduje nejen trpělivost, ale i větší podporu a osvětu mezi potenciálními členy. Tato zkušenost nás naučila, že podobné projekty jsou běh na dlouhou trať. Zjistili jsme, že mnoho lidí si není jistých, jak přispět nebo co od energetické komunity očekávat. Navíc jsme si ověřili, že lidé mají často nabitý program, a proto je klíčové být flexibilní a hledat způsoby, jak je zapojit bez velkého časového zatížení. Workshopy – vhodné pro mapování představ, zdrojů a vytváření společného znalostního základu – stejně tak jako individuální společná setkávání se ukázaly jako vhodný nástroj k řešení těchto překážek. Napojení na poradní orgány SEMMO a ECUK nám dále ukázalo, jak důležitá je propojenost aktérů pracujících ve stejném tématu pro sdílení informací a vzájemné inspirování různými přístupy, stejně tak pro sdílení zdrojů - jako je znalost tvorby energetického managementu nebo napojení na inspirativní příklady dobré praxe.

Věříme, že díky získaným zkušenostem se nám podaří komunitu brzy založit a využít již během sezony 2025.