Kudy dál po uhlí? Exkurze severními Čechami

Exkurze do severních Čech 11. – 13. července očima našich partnerů z Attac Österreich

Kolem poledne 11. července jsme vyrazili z Vídeňského hlavního nádraží do Děčína v České republice. O šest hodin později jsme dorazili na místo. Na nádraží nás vyzvedl Mikuláš Černík, který nás zavedl do Vily Diana – do domu, kde žijí Mikuláš a Kateřina z Re-setu. Krásnou secesní vilu koupili jako družstvo před třemi lety a od té doby ji renovují. Výsledek je impozantní. Dům zároveň slouží jako výchozí bod pro místní energetickou komunitu, kterou se Re-set snaží založit – a je základem naší spolupráce v rámci programu Erasmus.

Po vynikající večeři a krátkém představení projektu a prohlídce domu, se k nám připojil Jirka Mašín. Jirka pochází z Děčínska a povyprávěl nám o historii regionu i jeho nedávných proměnách: které části města se změnily, proč ceny nemovitostí prudce rostou – stejně jako v ostatních částech České republiky – a proč zde hraje tak velkou roli uhlí. Budovat udržitelné alternativy mimo vliv velkých korporací je podle něj zásadní.

Janov - Litvínov 
Následujícího rána jsme brzy vstali a vydali se vlakem do Janova - Litvínova, abychom navštívili komunitní centrum Libuše, které provozuje sdružení MY Litvínov. Petr Globočník, sociální pracovník a klimatický aktivista, zná tuto čtvrť dobře a tak nás po ní provedl. Vysvětlil nám, že sídliště bylo původně postaveno pro pracovníky chemického a uhelného průmyslu a dnes v něm žijí především romské rodiny. Oblast je podle něj politiky dlouhodobě opomíjena a miliony, které proudí do projektů „spravedlivé transformace“, se často nedostanou k místnímu obyvatelstvu. Proto se on a další aktivisté rozhodli založit sociální centrum, které umožňuje práci na principu rovnosti – a tak vzniklo sociální centrum Libuše.

Komunitní centrum Libuše si klade za cíl trvale zlepšovat životní podmínky v severočeském okrese Janov, se zvláštním zaměřením na romskou komunitu. Cílem je zapojit místní obyvatele, zejména Romy a Romky, do řešení místních problémů, posílit jejich účast na veřejném životě a podpořit lepší sousedské vztahy. Momentálně vzniká regionální romská platforma, která má zastupovat místní zájmy a zesilovat jejich hlas. Občanské kompetence se podporují prostřednictvím školení, společných aktivit a skrze základní místní pracovní skupiny. Sousedský dům Libuše se stává místem setkávání, trávení volného času a kolektivního zapojování. Projekt sdružuje romské a pro-romské organizace, úzce spolupracuje se zástupci města Litvínov a jeho cílem je pomoci změnit veřejné vnímání Romů v České republice.

Jedním z největších úspěchů Petra – kromě renovace domu a vybudování krásné zahrady – je Ghetto Festival, který komunita jednou ročně organizuje, a který každoročně přiláká stovky návštěvníků. Petr také bojuje za to, aby byly zchátralé budovy v sousedství zbourány a místo nich byly vybudovány nové veřejné prostory pro komunitní život. Politický proces je dle něj ale pomalý a úspěch přichází po malých „krůčcích“. Po sedmi letech politické práce může počítat čtyři významná vítězství – ale nenechá se odradit. Pokračuje dál.

Horní Jiřetín
Téma vytrvalosti nás provázelo i odpoledne. Rozloučili jsme se s Petrem a pokračovali do Horního Jiřetína – vesnice, která je známá občanským odporem proti těžbě uhlí. Obec byla kdysi určena k demolici, aby uvolnila místo pro těžbu, ale její obyvatelé se ubránili. Prostřednictvím protestů a organizováním občanských iniciativ se jim podařilo zachránit svou komunitu.

Mikuláš, který píše svou doktorskou práci na téma odporu proti těžbě uhlí, nám vysvětlil, jak těžký byl tento boj – a jak nyní, když se těžba uhlí postupně ukončuje, vznikají nové otázky: Co se stane s povrchovými doly a pracovními místy, která kdysi poskytovaly? 

Stáli jsme na okraji obrovské uhelné jámy a sotva jsme dokázali pochopit její velikost. V tu chvíli kolem nás proletěl dravý pták s kořistí v zobáku – a my jsme přemýšleli, jak dlouho bude trvat, než příroda tuto zjizvenou krajinu znovu ovládne.

Mezitím si tamní obyvatelé vybudovali vlastní udržitelný energetický systém. Dokonce položili místní elektrické vedení, aby mohli sdílet solární elektřinu mezi domácnostmi. Tato lokálně vyráběná energie podporuje demokratičtější a nezávislejší formu dodávek energie.

Do regionu proudí velké množství finančních prostředků, zejména prostřednictvím Fondu spravedlivé transformace EU. V Horním Jiřetíně však tyto peníze směřují převážně do rukou bývalé uhelné společnosti, která má nyní řídit „zelenou transformaci“. Jak však Petr i Mikuláš poukazují, jen málo ze slíbených projektů se dosud realizovalo a nikdo vlastně neví, kam peníze skutečně směřují – nejméně pak lidé přímo zasaženi transformací. Tyto dojmy v nás přetrvávaly, když jsme projížděli tramvají kolem obrovské chemické rafinerie, která vyrábí plasty. Ve srovnání s ní vypadalo všechno, co jsme dosud viděli, jako trpaslíci – dokonce i areál OMV poblíž Schwechatu se zdál malý. Naší poslední zastávkou toho dne bylo město Most.

Most
Ani Most nebyl ušetřen ničivých dopadů těžby uhlí. V 60. a 70. letech bylo toto středověké město zbouráno a doslova přemístěno. Zachoval se pouze jeho gotický kostel – ten byl během socialistické éry přesunut po kolejích o jeden kilometr, aby byl zachován jako kulturní památka. S nedůvěrou jsme si prohlíželi archivní fotografie, které ukazovaly, jak byl kostel stabilizován a přepraven a jak bylo zničené město později použito jako filmová kulisa – pro filmové produkce jako například Na západní frontě klid.

Vylezli jsme na kostelní věž a rozhlédli se po proměněné krajině: moderní jezero Most, které nyní zaplňuje oblast bývalého středověkého města, a za ním starý povrchový důl. Trvalo více než 20 let, než se důl zaplnil vodou a vznikla tak nová rekreační oblast, jakou známe dnes. Byli jsme hluboce dojati tím, jak drasticky se krajina změnila. Most je výrazným příkladem toho, jak energetický průmysl formoval – a nadále formuje – tento region.

Večer jsme se sešli s Kateřinou, Annou a Mikulášem, abychom zhodnotili vše, co jsme viděli a slyšeli. Anna nám ukázala video od umělce, který porovnává historické severní Čechy – kdysi aristokratickou lázeňskou oblast – s dnešní uhelnou oblastí, kde se plánuje těžba lithia a výroba vodíku. Zda bude mít obyvatelstvo v těchto změnách slovo, zůstává nejasné. Mimo působivé občanské projekty, s nimiž jsme se během exkurze setkali, je cesta ke skutečně demokratické energetické budoucnosti stále nejistá.

Naše setkání s Petrem, Mikulášem, Kateřinou a Annou však jasně ukázala jedno: v tomto regionu nechybí odvážní, kreativní a odhodlaní lidé, kteří pracují na lepší budoucnosti.